24. ledna 2014 v 15:37 | Nameless
|
Ahoj,
tak jak jsem slibovala, máte tady první článek z rubriky My favorites, dnes nesoucí podtitul Colour, takže se jedná o mojí oblíbenou barvu...
Vím, že sem to slibovala asi na Pondělek, ale hold mi to něják vypadlo, ale už jsem to musela někdy napsat, pkud chci dodržet svůj (tajnej) plán :D
Takže si prosim klikněte na Celej článek :D
Tak a teď k tématu... Moje oblíbená barva... No...
....řekla bych že většině z vás dávno došlo, že nepůjde o růžovou :D a možná někoho napadla černá... :D
Takže tedy je to černá jednoznačně, k týhle barvě jsem měla sklony od mala (sice jsem jako asi každá holka měla růžový období) ale už tak od 3. třídy jsem měla vždycky na sobě alespoň něco černýho (jo a taky chci už od 4 let černý vlasy, sice mám tmavě hnědou barvu, ale já prostě musím mít černý :D) No a někdy na začátku loňského školního roku (tj. sekundy což znamená 7. třídy) se to zvrhlo a já teď chodím jenom v černý...
Nevim, ale černá mi přijde prostě jako taková neutrální barva, která se ke mě navíc (myslím) i hodí... :D
Tak tohle byl takovej rozjezd pro rubriku My favorites a teď něco z mýho života...
Tak v Pondělí ve škole si jedna kamarádka stěžovala, že naložila kost do octa a ona ještě nezgumovatěla (bereme teď kosti a pokusy s nima). No a profesor se jí na to zeptal z čeho je ta kost a ona suveréně odpověděla, že z turka. Já a druhá kámoška co jsme toslyšely jsme se válely smíchy a profesor se smál a u toho nevěřícně říkal: "vy jako doma jíte turky jo?" Ona znejistěla a začala: "no, ne to je ten.........hm......jak se to.....sakra....jak se to menuje?...." A mě s kámoškou už došlo co myslela, tak jsme svorně řekly: "hele nemyslela si krocana?" No a ona že jo, že mu tak doma říkaj... Prostě první den ve škole po víkendu a tohle mě vážně rozsekalo :D
A pak jedna příhoda ze včera, ze školní jídelny. Sedíme u stolu (pro lepší orientaci vám napíšu jména) já, Kačka (neboli naše -k-, o které jsem psala v "ptám se proč"), Ketrin (holka co jí turky), dále Gábina (ta s kterou jsme přišly na krocana) a Petr, jeden kámoš.
Kačka vykládá něco o tom, jak by Petra ostříhala, aby měl vlasy jako "Justin" a o tom že má úchylku na kluky (teď přesně cituju) "uplejch gaťkách". I jí samotnou to slovní spojení překvapilo a všichni jsme se rozesmáli. Problém byl v tom, že nešlo přestat... Protože se Kačka směje jako debil a (navíc) u smíchu chrochtá, a protože Ketrin dělá u smíchu hrozný ksichty. Takže jsme se všichni zoufale potýkali se záchvatem smíchu, když v tom Gábina vykřikla: "Hele, Verča už brečí!" (pro ty co nevědí, tak Verča jsem já a jsem proslulá tím, že při záchvatech smíchu mi tečou slzy)
Takže se nás pět řáchalo asi 10 minut na celou jídelnu, kde naví krom nás seděli jen 3 maturanti a jinak jen profesoři :D
No a nazávěr jsem učinila takovej objev, fáze mýho smíchu.
Je to takhle:
1) protě smích
2) mírně hysterickej smích (jelikož vim, že to jen tak neskončí)
3) hysterickej smích, začíná mi týct z očí
4) -zoufalství- už doslova brečim smíchy a zoufale pokládám hlavu na stůl / do dlaní
5) mám položenou hlavu, a přestávám dejchat - takže začínám chroptět, chvílema chrochtat jako Kačka
6) poslední fáze, kdy už vůbec nedýchám, hlavu pořád položenou, divně se třesu a jen občas kvíknu ve snaze zachytit vzduch....
Jen abyste věděli, čím jsem si v tý jídelně včera prošla :D
Takže zatím pá, lidi (?)
jo, černá není úplně špatná, ikdyž já jsem spíš na světlejší barvy..
koukám že u vás je hodně veselo..